Proces znovuosídlení pohraničí po druhé světové válce je bezesporu příkladem jedné z největší historicko-sociální změny minulého století, která ovlivňuje společnost do současnosti. Když pomineme první část takto rozsáhlé změny osídlení, jímž byl odsun/vyhnání původního obyvatelstva, a zaměříme se na příchod nového, zjistíme, že kromě historicky podložených dat a archivních pramenů, zůstává hlavní část děje za oponou.
Tím podstatným, co si následující generace předávají je kultura, tradice, zvyky, způsob života, pro nějž se vžila mnohá označení, jmenujme např. dějiny každodennosti. Tyto kulturní dějiny pracují s fenoménem individuální a kolektivní paměti jejich aktérů, bez kterého by bylo jinak nemožné proměnlivý a nepsaný jev zachytit. Ústředním motivem mého příspěvku je snaha seznámit vás s procesem znovuosídlení severočeského města Děčín v letech po skončení druhé světové války, se zaměřením na každodennost jejich obyvatel.