Publikace na Filozofická fakulta |
2016
Abstrakt
Na přelomu 19. a 20. století docházelo v mnoha evropských zemích se slovanskými kořeny k intenzivnímu následování francouzských uměleckých podnětů. V českém prostředí sehrál v tomto ohledu stěžejní úlohu Spolek výtvarných umělců Mánes, který po roce 1902 organizoval v Praze výstavy francouzských mistrů.
V roce 1909 bylo českému publiku představeno dílo francouzského sochaře Émila-Antoina Bourdella, které svou monumentálností a dynamičností poskytlo bohaté inspirační podněty pro soudobé české umělce. Spolek Mánes se však aktivně podílel na zprostředkování Bourdellova odkazu dlouhodobě, a sice až do roku 1929, kdy měla být v Praze uspořádána formou retrospektivy sochařova posmrtná výstava.