Abstrakt
Studie se zaměřuje na otázku tradice v souvislosti s autobiografií: v první části se soustředí na problematiku žánru, a to jak literárněteoretického pojmu obecně, tak žánru autobiografie, který se nachází na nejasné hranici mezi beletrií a historií, a vyvolává tak stále otázky ohledně své autonomie či odvozenosti. V pomyslné druhé části příspěvku se budeme věnovat působení žánrové tradice na podobu konkrétních textů.
Zastavíme se u toho, jakou roli hraje v případě subjektivního vzpomínkového vyprávění možný vzor, kterému je třeba se přiblížit, a co z toho vyplývá pro autobiografie jako nefikční vyprávění. Na příkladu několika novějších autobiografických textů, především Srdceryvné dílo ohromujícího génia Dave Eggerse (2000) a Roland Barthes o Rolandu Barthesovi (1975), ukazujeme možnosti různého vyrovnávání se se staršími díly, které působí jako vlivné vzory, jež ustavují žánr.
Tyto předlohy a modely je možno nejen napodobovat, nebo naopak odmítat - lze také reflektovat jejich místo v literárním poli a na této reflexi budovat obraz vlastního "já".