Příspěvek je věnován vztahu středoevropských intelektuálů ke komunistické straně, tak jak jej literárně zpracovávají ve svých autobiografických textech. V těchto retrospektivních narativech je působení ve straně s ohledem na další vývoj historických událostí druhé poloviny 20. století zobrazováno jako zahanbující.
Na to, jakými literárními prostředky a strategiemi autoři dosahují daného vyznění a jak své členství ve straně v autobiografiích prezentují, se zaměří analýza textů českých a polských spisovatelů, například Ivana Klímy (Moje šílené století), Pavla Kohouta (Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem) nebo Sławomira Mrożka (Baltazar). Členství v komunistické straně je často zobrazováno pomocí určitého repertoáru metafor či figur, jež autoři přes rozdílnost životních osudů v rámci jednoho žánru využívají.