Článek se zabývá filozofickými východisky českého autora Ladislava Klímy s důrazem na jeho vztah k logice, jak je naznačen na začátku filozofického díla "Svět jako vědomí a nic". V první části práce jsou porovnávány dané pasáže s obdobnými v Schopenhauerových knihách a je analyzován jejich vztah.
Zvláštní pozornost je věnována Klímovu odmítnutí logiky v její tradiční podobě a pokusu o jeho nahrazení tzv. "přirozenou logikou". Tradovaná originálnost Klímova myšlení je zobrazena jako specifická interpretace Schopenhauerova díla, která ovšem začasté opouští vlastní stanovené rámce způsobem, který sama neumož ňuje.
Proto by originalita Klímova myšlení mohla být alespoň částečně způsobena dezinterpretací svého vlastního vzoru.