Příspěvek pojednává o potomcích českých protestantů, kteří opustili vlast po roce 1741. Exulanti se usazovali v zahraničí, kde v průběhu let zakládali samostatné obce.
Významné enklávy vznikaly v Polsku, kde bylo založeno několik důležitých středisek a jedním z nich byl Zelov. Po skončení 2. světové války se exulanti na výzvu československé vlády vraceli zpět do vlasti.
Jedním z jejich nových domů se stal Liberec, kde založili dvě církevní společenství: sbor Bratrské jednoty baptistů a farní sbor Československé církve evangelické. Tato relativně uzavřená společenství žila v souladu s Biblí a ctila etické normy svých předků.
V novém prostředí však byla vystavena získávání nových vazeb a reinterpretaci vlastní identity.