Příspěvek si bere za cíl detailně popsat přístup společnosti ke smrti ve 20. století a také zásadní změny postojů oproti minulosti, které se promítají v (pop)kulturní produkci. Teoreticky bude navazovat především na práce P.
Ariese (Dějiny smrti), metodologicky však využije poznatků ze sémiotiky a kulturálních studií, hlavně z analytických prací Tartusko-moskevské školy a Nového historismu.