Abstrakt
Cílem studie bude snaha zodpovědět otázku, zda v uměleckých kódech existují zobecňující struktury hodnot. Příspěvek bude postaven na komparaci sémiotických textů Jurije Lotmana (především Štruktúra umeleckého textu a Primary and secondary communication modeling systems) a Jana Mukařovského (Záměrnost a nezáměrnost v umění, Studie I.) Lze vydělit z uměleckého díla jakýsi organizující princip, který v sobě nese tento esenciální mechanismus? Primární otázka tedy zní, zda je dílo přístupné čtenáři skrze odkazy ke společně sdíleným archetypům či zda dílo, jako jedinečný souhrn znaků, nestojí před čtenářem jako výzva k aktivnímu čtení a obohacení jeho (estetické) zkušenosti.
Další souvislostí je přeměna díla v kulturních prostředích. Pokud se text transformuje z jedné oblast do jiné, je možné mu rozumět, pokud "vynecháme" tento soubor esenciálních hodnot? Odkazování v tomto smyslu můžeme chápat buď jako intenci, skrze kterou máme dílo interpretovat, nebo jako pouhý podnět k vytvoření nového díla.
Je možné, aby prvky, které sdílíme napříč kulturami, v díle absentovaly? Prostřednictvím analýzy produktů kultury se pokusím zmapovat, zda je přítomnost zobecňujících hodnot v uměleckém díle pouze komunikačním záměrem nebo platnou normou, udržující porozumění napříč kulturami.