Příspěvek je pokusem o filosofickou reflexi některých aspektů výtvarného díla Adrieny Šimotové, a to zejména s ohledem k myšlení Martina Heideggera. Co znamená, když Adriena Šimotová hovoří o tom, že nechává obrazy přicházet? Co znamená v kontextu umělecké tvorby tato odevzdaná vstřícnost? Nechává umělec obrazy přicházet? Je třeba se uvážlivě tázat na roli vstřícnosti a zdrženlivosti při tvoření díla.