Autor se zaměřuje na rozhodování o ukončení léčby konkrétně u předčasně narozených dětí, které na rozdíl od dospělých nemohou vyjádřit svou vůli odmítnout léčbu (a to přirozeně ani prostřednictvím tzv. dříve vyslovených přání). Stěžejní prvky tohoto rozhodování jsou nahlíženy jednak jako prvky etické volby, jednak jako součásti specifického právního jednání.
Pozornost je věnována jak současné právní úpravě, tak faktickému rozhodování u prvoinstančních soudů v České republice.