Kniha shrnuje aspekty Birnbaumovy teorie "principu" a "zákonitosti" umění, jak je sledoval a rozpracoval zejména ve 20. a 30. letech 20. století. Zároveň sleduje zakořenění Birnbaumovy teoretické práce v širších kruzích dobového evropského uměleckohistorického i filozofického myšlení a dopad jeho formulace uměleckého "vývoje" na další generace historiků umění.