Listina základních práv Evropské unie v aplikační praxi Nejvyššího správního soudu České republiky a Nejvyššího soudu České republiky
Abstract
Listina základních práv Evropské unie je již od roku 2009 nedílnou součástí primárního práva Evropské unie. Její aplikace na vnitrostátní úrovni ovšem dosud není bezproblémová a její pozice je proto v rámci aplikační praxe různých orgánů členských států do jisté míry stále nejistá.
To se bohužel týká i její aplikace některými soudními orgány České republiky. Tato situace není zcela překvapivá, a to především s ohledem na obavy z možných (i nemožných) důsledků, které byly v České republice zmiňovány v souvislosti se závaznou povahou Listiny.
Přestože byly tyto obavy následně vyvráceny, tak určitá nedůvěra soudních orgánů České republiky k Listině i nadále přetrvává. Tento článek se specificky věnuje judikatuře dvou vrcholných soudních orgánů České republiky, a to judikatuře Nejvyššího správního soudu České republiky na straně jedné a judikatuře Nejvyššího soudu České republiky na straně druhé, s cílem pokusit se nastínit jakým způsobem a v jakém rozsahu tyto soudní orgány skutečně s Listinou pracují.