V příspěvku bych rád představil teoretické a metodologické rozvahy výzkumného projektu zaměřeného na rekonstrukci sociální praxe spojené s jevem udavačství ve společnosti českých zemí v letech 1938 až 1953, který si mimo jiné klade za cíl prohloubení vědeckého poznání fungování mocenského panství nacistické a komunistické diktatury. Udavačství představuje na jedné straně zpracování tématu z klasických sociálních dějin, vztahujícího se ke specifické, ohraničitelné sociální skupině - udavačům, a definované konkrétní sociálním jednáním - udáváním.
Na straně druhé však ve větší či menší míře zasahoval všechny složky české společnosti - ve smyslu distribuce zdrojů, moci a prestiže - a umožňuje zachytit její hluboké proměny v jednom z nejdramatičtějších období dvou moderních diktatur, snažících se o její totální ovládnutí. Jako specifickou sociální praxi a státně bezpečnostní informační praxi s ním spojená definuji udavačství jako předmět dvou výzkumných polí mezi státem a společností.
Na prvním z nich bych rád rozkryl vztahy mezi jednotlivými aktéry - tzv. ovládajícími a ovládanými, mechanismy udavačství v každodennosti a vzájemné komunikaci jako intencionální jednání s nejistým výsledkem. Mechanismy získávání informátorů a potažmo informací, domněle nebo skutečně utajovaných a vnímaných jako potencionální státně bezpečnostní riziko, představují rámec výzkumu na poli druhém.
Rozvíjející se státně bezpečnostní informační složky vnímám jako specifický projev moderních byrokratických států v podmínkách nacistické a komunistické diktatury. Postupná profesionalizace bezpečnostně informačních složek, standardizace shromažďování informací a utváření svébytných pravidel jejich dalšího zpracovávání proměňovala státně bezpečnostní agendu ve specifickou diskurzivní formaci.
Při analýze sociální praxe udavačství budu rekonstruovat také svébytná pravidla a režimy vypovídání pravdy, které ovlivňovaly mechanismy následného shromažďování a zpracovávání informací.