Abstract
Americký filozof Arthura C. Danto aktivně vstoupil do diskuze o podstatě umění na počátku 80. let 20. století.
Přesto, že se věnoval mnohem širší škále témat a definice umění nebyla vždy ve středu jeho zájmu, pravidelně se k ní vracel a postupně ji revidoval. Tento příspěvek se bude věnovat právě Dantově "cestě" k reálné definici umění.
Slovo cesta v tomto kontextu volím záměrně, protože podle mého názoru Dantův přístup vystihuje. V první části příspěvku se zaměřím na strukturu a charakter Dantovy definice vůbec, tj. na jednotlivé definiční podmínky, ze kterých sestává a především s ohledem na to, jaká role je připisována významu uměleckého díla, tj. tomu, o čem dílo je.
Právě význam je pro existenci díla a jeho recepci určující. Nejprve zohledním první Dantovo přispění k tématu v knize Transfigurace běžného.
Tato kniha je specifická tím, že v ní autor nepředkládá explicitní definici ve formě nutných a postačujících podmínek. Z tohoto důvodu moje interpretace vychází také ze shrnutí Dantova náhledu americkým filozofem Noëlem Carrollem v eseji "Podstata, exprese a historie" ve sborníku Danto a jeho kritici.
Tuto variantu následně srovnám s explicitní formulací definice, kterou v knize Umění po konci umění navrhl sám Danto. Ve druhé části příspěvku se zaměřuji na charakteristiku uměleckého díla jako bdělých snů, která byla jako nutná podmínka formulovaná dodatečně v knize Co je umění.
Nejprve se pokusím objasnit, co tímto poněkud abstraktním pojmenováním Danto míní, poté předložím hypotézu, že se autor prostřednictvím této podmínky vrací ke stanoviskům, která zastával v Transfiguraci běžného. Zároveň poukáži, jaký problém předcházející formulace definice pomáhá nová podmínka řešit.