Abstrakt
V předkládané studii se zabývám digitálními archivy, jež zaznamenávají vzpomínky pamětníků. S rozvojem a dostupnosti technologií globálně vzrostl počet institucí a organizací, jež praktikují tzv. oral history a nahrávky vzpomínání publikují v elektronické podobě.
Veřejný prostor je tak zahlcován různými verzemi historie, vzniká potenciální konfliktní pole, na kterém se střetávají odborní historici, aktivisté, politici a samotní pamětníci. Předmětem našeho zájmu však bude archiv jako takový.
Jakou časovou kvalitu přináší možnost vyslechnout si kdykoliv a takřka kdekoliv vzpomínání pamětníka? Do archivu se prostřednictvím nahrávky nevlamuje jen rovina historie, na kterou se vzpomíná, ale i doba pořízení záznamu a aktuální čas, ve kterém nahrávku sledujeme. Kdo je subjektem vzpomínání, které v archivu sledujeme? Pamětník, organizace, jež záznam pořídila, nebo samotný archiv? To jsou základní otázky, jež budeme vybraným archivům klást.
Poznatky se pokusím ukotvit k teoretickému rámci (Aleida Assmann, Wolfgang Ernst) a vztáhnout k aktuálním diskuzím o proměnách časových režimů.