V příspěvku jsem se zaměřila na problematiku uměleckých stylů a jejich revizi v současné diskuzi o anachronické časovosti dějin. Klasickou řadu stylových period podrobím kritice z pozice zastávanou Walterem Benjaminem (O pojmu dějin, 1941) a André Malrauxem (Musée imaginaire, 1947).
Vzájemný vztah Benjamina a Malrauxe je možné nalézt i v otázce uměleckých stylů a času jako takového. W.
Benjamin na základě grafiky Angelus Novus, popsal základní princip plynutí času. Umělecké dílo, reprodukované a oproštěné od své aury, se nachází v "troskách" archivu dějin, ve kterém Malraux znovubuduje usouvztažnění.
Paralela "Anděla historie" s kresbou A. Malrauxe L'Éternel retour není náhodná, je právě tímto principem znovu-usouvztažnění.
Překročením hranice času překročíme též pojem stylu a pevného ukotvení uměleckého díla v struktuře dějin. Toto vyvázání nám poskytuje nové vhledy na dějinné události a ukazuje nová souvztažnění.