Abstract
dobrovolně přihlásil po vypuknutí válečného konfliktu do Cizinecké legie s myšlenkou přispět k porážce Rakouska-Uherska, ale hlavně dopomoci vzniku samostatného nástupnického státu. Kupka se stal členem roty Nazdar a v jejím rámci absolvoval pobyt v zákopech, který mu podlomil zdraví a lednu roku 1915 byl stažen zpátky do Paříže.
Zde se aktivně zapojil do aktivit České kolonie, zvláště jejího bulletinu, kam přispíval ilustracemi, často znázorňujícími československé legionáře v boji. Dále pomáhal organizovat v Paříži společenský život České kolonie a všemožně podporoval myšlenky vzniku nového státu.
V září roku 1918 se opět připojil k vojenské službě - k 21. československému střeleckému pluku, pro který navrhl vojenský prapor, který se stal symbolem nově uznané československé armády. Po konci první světové války se Kupka vrátil do Prahy a pokračoval v budování legionářské tradice v rámci nově vzniklého Památníku odboje.
Zapojil se do soutěže o návrh na novou státní vlajku (nakonec realizovaná dle návrhu J. Kursy).
Kupka navrhoval kromě praporů též vojenské uniformy, tím vším vytvořil ojedinělý soubor návrhů pro novou státní symboliku. V Praze zůstal Kupka do roku 1920, setkal se zde s nepochopením své práce, a proto následně odchází do Paříže, kde působí jako externí profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Článek je součástí monografie o Františku Kupkovi, která vyšla u příležitosti výstavy v Grand Palais Paris - Réunion des Musées nationaux (21.3.-30.6.2018).
Výstava následně pokračuje v Praze ve Valdštejnské jízdárně, připravila ji Národní galerie v Praze.