Abstrakt
Procesně právní otázky bývají při diskusích o daňovém právu nedůvodně opomíjeny; zejména to platí o otázkách spojených s dokazování stricto sensu. Zde (podobně jako v jiných odvětvích práva, zejména při sporných řízeních) klíčovou roli hraje přesvědčivost a s ní úzce spojená otázka požadované (resp. požadovatelné) míry důkazů, včetně řešení (při nevyjasnění skutkové podstaty, za situace non liquet) za pomoci právních domněnek.
Navíc je potřeba respektovat, že český zákon (daňový řád) ukládá jasné důkazní břemeno také finančnímu úřadu; tedy také proti němu se má uplatnit pravidlo o prohře té strany sporu, která neunese své důkazní břemeno. Příspěvek tedy vyzývá k respektování těchto důkazně-teoretických a právních norem také v právu daňovém, a to nikoli jednostranně v neprospěch daňových subjektů