Abstrakt
I když je právo na informace jedním ze základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, nejde o právo bezbřehé. Svou povahou jde o právo, jehož realizací může být zasaženo do dalších základních práv či svobod, případně do jiných legitimních zájmů státu.
Typickými příklady práv, svobod či zájmů, do kterých právo na informace může zasáhnout, jsou právo na ochranu soukromí či zájem na ochraně utajovaných skutečností. Protože žádné ze základních práv či svobod nebo legitimních zájmů státu garantovaných ústavním pořádkem nemá přednost, neexistuje hierarchie základních práv, svobod či zájmů, musí podle situace v určitých případech právo na informace ustoupit.
Co je však legitimním zájmem státu, garantovaným ústavním pořádkem? Jak jej identifikovat a jakým způsobem posuzovat zásah do takového zájmu? Zákon o svobodném přístupu k informacím zakotvuje některé důvody pro odmítnutí poskytnutí informací, které lze přičíst ochraně legitimního zájmu státu, například již zmíněná ochrana utajovaných informací, ale také například zájem na řádném a nestranném výkonu soudnictví. Lze však tento okruh výluk rozšiřovat? Na naší fakultě se například hojně diskutuje otázka poskytování informací o tom, kdo bude zkoušet na konkrétních zkouškových termínech.
V médiích byla zaznamenána žádost o poskytnutí zadání maturitních písemek. Ministerstvo spravedlnosti zase trápí žádosti o poskytnutí spisových značek případů, které jsou při této zkoušce používány jako modelové případy, které mají uchazeči vyřešit.
Jsou tyto žádosti legitimní nebo existuje veřejný zájem na neposkytnutí takových informací, který by převážil nad zájmem je poskytnout?