V této přednášce shrnuji názory českých historiků umění 20. století, kteří psali o architektonickém prostoru a byli inspirováni fenomenologickou filosofií. Problematika prostoru je téma obtížné a komplikované, protože zasahuje do mnoha vědních oborů.
V této přednášce se zaměřuji na téma architektonického prostoru z pozice historičky umění. Východiskem pro mě je barokní architektura, kterou se dlouhodobě zabývám.
Principy tvorby barokního prostoru se pokouším vysvětlit s důrazem na specifický jazyk architektury, přičemž se inspiruji metodou tzv. "myslivého vidění" a "vidoucího myšlení" Hanse Sedlmayra. Právě v důrazu na analýzu vnímání prostoru by přednáška mohla potencionálně oslovit širší spektrum oborů.
V rámci přednášky se zaměřuji na specifické kvality barokního architektonického prostoru jako je například časový aspekt prostoru a s ním související pohyb diváka. Vysvětluji principy tvorby preferovaných stanovišť diváka v barokním prostoru s tím, že se blíže zaměřuji na světelnou režii prostoru.
Na závěr přednášky se věnuji specifické diskuzi o barokním prostoru v českém prostředí, která se týká komplementarity hmoty a prostoru - je prostor samostatnou entitou, která předchází vzniku hmoty, nebo je prostor sekundárně definován hmotou? Lze architektonický prostor omezit pouze na interiér? Kde vlastně leží hranice architektonického prostoru? Otázky vyplývající z přednášky přesahují do oblasti fenomenologie. Přednáška však nebude čistě filosofickým zamyšlením, ale bude spíše zaznamenávat cestu historika umění k fenomenologii prostoru.