Viditelné prostory, neviditelná bolest : artikulace domova a románech Dubravky Ugrešićové a Ireny Vrkljanové
Abstrakt
Příspěvek se zabývá artikulací domova a jeho hranic v románech Ireny Vrkljanové a Dubravky Ugrešićové. Třebaže těžištěm bude analýza autoreferenčních románů Ireny Vrkljanové Svila, škare (1984) a Ministarstvo boli (2004) Dubravky Ugrešićové s důrazem na koncept utváření identity ve vztahu k vymezenému prostoru "domova", zmíněn bude i problém marginalizovaného ženského autorství, které implikuje iracionalitu a emocionální nestabilitu oproti racionálnímu mužskému principu a je zdrojem marginalizace a relativizace ženského autorství.
Zejména nás bude zajímat ztráta domova resp. utváření odporu vůči pacifikačním snahám okolí v textech Vrkjanové a prožívání okrajovosti ve vynuceném exilu u Ugrešićové, které lze interpretovat jako kritiku (neo)konzervativního kulturního diskursu pacifikujícího ženy do vymezeného prostoru. V obou případek však bude klíčové utváření identity hrdinek k domovu v rovině symbolické i faktické, proto se soustředíme i na etický a zejména estetický aspekt jejich děl.
U Vrkljanové budeme analyzovat sentimentální metaforiku bolesti a smutku ve vnímání "vlastní" deformovanosti a u Ugrešićové princip stylizované karnevalizace a subverzivity exilové zkušenosti.