Příspěvek se věnuje povídce Bitva, kterou v roce 1895 napsala ukrajinská spisovatelka Olha Kobyljanska. Tato krátká próza zobrazuje střet železnice s horskou přírodou bukovinských Karpat.
Zatímco v metropolitních a průmyslových oblastech Evropy už byla železnice na přelomu 19. a 20. století zdomácnělá, v odlehlých horských krajích dosud představovala invazivní a cizorodý prvek. Ústřední část příspěvku tvoří interpretace Bitvy a zdůraznění centrálních motivů: opozice přírody a civilizace, hor a nížiny, vyrostlého a vyrobeného. Pozornost je věnována také kulturní symbolice železa (v opozici ke dřevu) a způsobu, jímž Bitva Olhy Kobyljanské s těmito dichotomiemi zachází.
Ukazuje se tak, že druhým centrální tématem povídky je osud huculského etnika, které bylo právě příchodem železnice vytrženo z přírodního způsobu života a postaveno doprostřed jmenovaných protikladů. Pro doložení originálnosti přístupu Olhy Kobyljanské, u níž se příroda stává jednající literární postavou, se příspěvek v závěru věnuje srovnání s dalšími texty, zejména s německojazyčným prozaikem Karlem Emilem Franzosem.