Abstrakt
Příspěvek vychází z úvahy, že ke konfliktu zájmů právnické osoby jako zastoupené a jejího orgánu jakožto zástupce dochází při právním jednání právnické osoby. Způsob, jakým právnická osoba právně jedná je přitom stanoven platným právem.
Cílem příspěvku je tak odpověď na otázku, jak souvisí konstrukce právního jednání právnické osoby s konfliktem zájmů, ke kterému při něm dochází? Právní jednání právnických osob však může být teoreticky vysvětleno jak v souladu s teorií fikce, tak s teorií organickou. Proto jsou analyzovány obě teorie a důsledky ke kterým by jejich důsledná aplikace vedla.
Pokud by se organická teorie vzala doslova, ke konfliktu zájmů by nikdy nemohlo dojít, neboť orgány jednající jménem právnické osoby, by nikdy nemohly sledovat jiné zájmy, než zájmy osoby právnické a naopak by nikdy nemohly sledovat ty svoje. Skutečnost, že konfliktu zájmů mezi právnickou osobou jako zastoupenou a jejím orgánem jakožto zástupce ke konfliktu zájmů často dochází svědčí tomu, že teorie fikce se jeví jako správnější, neboť vůle konkrétní fyzické osoby se pouze "považuje" za rozum a vůli osoby právnické, aniž by se "reálně" tvrdilo, že jde o vlastní rozum a vůli této právnické osoby, což vysvětluje, proč může existovat konflikt zájmů.