Abstrakt
Čínské písmo a unikátní kultura čínského písemnictví představovaly v tisícileté historii Číny jeden z nejvýznamnějších jednotících prvků. Systém písma s tisíciletou tradicí, který takřka neodráží zvukomalebnou stránku jazyka, byl po tisíciletí prakticky jediným prostředkem komunikace vládnoucích vrstev, jejichž příslušníci pocházející ze všech částí obrovské čínské říše často hovořili vzájemně nesrozumitelnými dialekty čínštiny či naprosto odlišnými jazyky.
Na základě schopnosti vyjádřit se psanou formou k abstraktní problematice výkladu čínských klasiků, která byla důkladně ověřována při státem pečlivě organizovaných zkouškách, byly nejúspěšnější absolventi dosazováni do státních úřadů. Tento systém eliminující roli dědičného postavení ve společnosti zajistil nejen dostatečnou personální základnu pro obsazování pozic ve státním aparátu, ale rovněž zaručil téměř naprostou unifikaci vzdělání vyšší vrstvy a jejího žebříčku hodnot.
To umožnilo střídání jednotlivých dynastií na čínském císařském trůnu bez výraznějších změn státního zřízení a společnosti i v případě, že nová dynastie nebyla čínského původu. Síla tradice čínského písemnictví ve společnosti byla totiž tak silná, že doslova pohltila mnohé své uchvatitele.
Proto poslední nečínská dynastie na čínském císařském trůnu a zároveň poslední čínská císařská dynastie vůbec, byla během dvou staletí zcela asimilována čínskou kulturou, oprostila se zcela od svého nomádského původu a jazyk jejího původního národa mající před jejím příchodem do Číny rozvinuté písemnictví upadnul v zapomnění. V průběhu dalšího století se tato dynastie Čching stala nejvěrnější strážkyní tradičních čínských hodnot, tedy i tradiční čínské vzdělanosti a následně do dějin vstoupila jako nejkonzervativnější čínská dynastie vůbec.
Z těchto a mnoha jiných důvodů lze jednoznačně konstatovat, že čínské písmo a čínské písemnictví byly velmi důležitým, ne-li vůbec nejdůležitějším, integračním prvkem ve státotvorném procesu Číny.