Význam prospektivních charakteristik demografického stárnutí ve veřejném sektoru a jejich aplikace na úrovni NUTS2 v Evropě
Abstrakt
Demografické stárnutí populace je proces v médiích nezřídka označovaný jako problém či jako jeden z důvodů nestability sociálně-ekonomických systémů, nicméně jedná se o přirozený vývoj společnosti v důsledku zlepšování zdravotního stavu populace a obecného zvyšování kvality lidského života, jehož počátek lze spatřovat již v průběhu 18. století. Negativní postoje vůči demografickému stárnutí jsou často podporovány jednostrannou prezentací vývoje standardních ukazatelů věkové struktury, které jsou pro popis tohoto fenoménu v praxi využívány.
Standardní charakteristiky totiž nezachycují pozitivní aspekt demografického stárnutí, a to prodlužování naděje dožití populace. Vedle standardních ukazatelů existují i ukazatele prospektivní, které jsou adaptovány na změny v naději dožití v čase, a tudíž mohou lépe zachytit realitu demografického stárnutí.