Abstrakt
Imunitní systém tenkého střeva ovlivňuje imunitní pochody celého organismu, patologické autoimunitní procesy u revmatických onemocnění nevyjímaje. Děje se tak na úrovni obecně zvýšené asociace nemocí s autoimunitním základem, až po průkazy společného genetického základu, který je zjištěn v rámci hlavního histokompatibilního systému u idiopatických střevních zánětů a spondyloartritid, u celiakie ve spojitosti s revmatoidní artritidou.
Je také známa spojitost infekčních střevních zánětů a enteropatických spondyloartritid. Tenké střevo může být také postiženo v rámci základního revmatického onemocnění.
Cévy zásobující střevo mohou být postiženy některou z vaskulitid, vaskulopatií při systémové sklerodermii nebo trombózou vznikající ve spojitosti s přidruženým antifosfolipidovým syndromem. Přímé postižení střeva pozorujeme u systémového lupus erythematodes ve formě exsudativní enteropatie.
Systémová sklerodermie, spojená s poruchou motility střeva, bývá příčinou bakteriálního přerůstání v tenkém střevě, které může vést až ke vzniku malabsorpčního syndromu. Těžké postižení tenkého střeva může být také příčinou změn ve farmakoterapeutické odpovědi při léčbě revmatických onemocnění.
Oproti tomu léky podávané u revmatických nemocí mohou způsobit poškození struktury i funkce tenkého střeva, příkladem je enteropatie z nesteroidních antirevmatik. Prezentujeme přehled problematiky změn tenkého střeva, se kterými je možné se setkat v případě revmatologických projevů nebo již stanovené diagnózy revmatického onemocnění.