Výchova k demokratickému občanství je jednou ze spíše opomíjených oblastí křesťanské etické výchovy. Autor článku vychází z předpokladu, že demokracie je pro naši společnost, ale také pro katolickou církev (křesťanské církve) hodnotou, k níž je třeba vychovávat s ohledem na aktuální dějinnou situaci a že je třeba usilovat o vzájemné uznání občanské a křesťanské výchovy při zachování jejich potřebné odlišnosti.
V kontextu hledání optimální podoby hledání demokraticky orientované výchovy k občanství otevřené křesťanské víře a transcendenci se autor kriticky vyrovnává s osmi koncepčními modely této výchovy diskutovanými v současné americké sociální etice a morální filosofii, v nichž se projevují různé odstíny tzv. liberálního a komunitárního přístupy k otázkám demokracie a výchovy.