Abstract
Příspěvek je volným navázáním na jednu Adornovu myšlenku, že pokud máme interpretovat skutečně významného myslitele, nemáme se ptát, co pro nás znamená, co nám může říci, ale naopak se máme zeptat, co my bychom znamenali pro něj, jak bychom my a naše doba vypadaly v jeho očích. Tuto myšlenku zasazuji do kontextu Gadamerovy hermeneutiky a ukazuji, že tvoří její ideologicko-kritické jádro.