Abstrakt
Tato monografie předkládá výsledky výzkumu tvaroslovné kompetence žáků staršího školního věku. Jejím cílem je ověřit, do jaké míry jsou žáci ve věku 12-15 let schopni rozlišit nespisovné a spisovné tvary.
Za tímto účelem jsme sestavili krátké cvičení o osmi větách obsahující dvanáct frekventovaných tvaroslovných jevů, které jednoznačně odlišují spisovné tvarosloví od nespisovného. Výzkumu se zúčastnilo 1097 žáků z jedenácti pražských základních škol (62 tříd, 515 chlapců, 582 dívek).
Kromě pražského vzorku jsme měli k dispozici i menší srovnávací vzorek získaný na dvou ostravských základních škol ách. Tento výběr byl záměrný, neboť ostravská jazyková situace se od pražské liší.
Výsledky naznačují, že většina dětí byla schopna rozlišit nespisovné tvary a nahradit je příslušnými tvary spisovnými. Pouze několik nespisovných tvarů působilo žákům poněkud větší potíže (auta stály, bysme, s kamarádama/s nima).
U těchto tvarů se jako rozhodující projevil faktor věku (vyšší věk znamenal vyšší úspěšnost). Výzkum také potvrdil, že tři stylově nižší spisovné varianty (já hraju, oni hrajou, my jedem) si stále zachovaly určitý stupeň nespisovnosti.
Tím lze vysvětlit, proč je mnoho žáků považovalo za nespisovné a nahradilo je formami stylově vyššími. V další fázi jazykového vyučování by se proto žáci měli seznámit se stylovým rozvrstvením spisovného jazyka.
Je žádoucí, aby se střední škola k tomuto úkolu postavila zodpovědně.