Abstrakt
Příspěvek se zabývá jednou vývojovou fází českého jazykového purismu. Ačkoli nelze popřít, že zejména v první polovině 19. století ovlivnil purismus vývoj spisovného jazyka spíše pozitivně, je nesporné, že ve druhé polovině 19. století (především v období 1870-1900) se tento puristický přístup proměnil v zuřivý boj, jehož cíle bylo odstranit z jazyka všechny formy, gramatické i lexikální, u kterých bylo možno vysledovat německý původ, a nahradit je formami staršími a "čistými".
Svatopluk Čech tuto praxi neschvaloval, a proto ji ve svých povídkách a fejetonech opakovaně kritizoval a zesměšňoval. Uvědomoval si totiž, že není možné oživovat formy, které již dávno nejsou v úzu.