Abstrakt
Diagnostika i terapie bronchogenního karcinomu prodělává v poslední době řadu zásadních změn. V oblasti diagnostiky vešla v platnost nová WHO morfologická klasifikace plicních nádorů, v platnost vešla i nová TNM klasifikace.
Terapie plicního karcinomu stojí i nadále na základních třech pilířích - chirurgické léčbě, radioterapii a systémové léčbě. Chirurgie a radioterapie přinášejí spíše posuny v užívaných technikách, které díky větší preciznosti a menším nežádoucím účinkům, dokážou zpřístupnit tyto modality i pacientům, kde by dříve toto léčení nebylo možné a je jim tak schopné významně prodloužit přežití.
Celková léčba pak prošla radikální proměnou, kdy se objevily zcela nové léčebné možnosti. Ať už jde o cílenou chemoterapii podle morfologického typu nádoru, cílené léky na mutace EGFR, ALK popř.
ROS1 translokace, biologickou a cílenou léčbu mířící na vaskulogenezi, tak i nově nastupující možnosti imunoterapie, která se začíná objevovat i v první linii léčby u selektovaných nemocných.