Abstrakt
V tomto článku se zabývám úvahami nad charakteristikou a postavením finančního práva jako práva veřejného a vztahem daňového práva jako části finančního práva, tedy práva veřejného na jedné straně a práva soukromého na straně druhé. Věc je složitější z toho pohledu, že pojem právo obecně se užívá jak veřejností, tak i odborníky dost nepřesně, protože není definice tohoto pojmu.
Právo v objektivním smyslu je soubor platných právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných a vynucovaných státem (resp. mezinárodním společenstvím států). Právní normy se vyznačují formální určitostí, jsou obsaženy v oficiálních, státem (či státy) uznaných pramenech práva.
Rovněž tak ne každý nárok nebo povinnost má povahu práva, mnohdy jsou tyto věci v rovině morálky, etiky, výchovy v rodině apod. Rovněž tak dělení práva podle oborů je vytvořeno především pro účely výuky a větší praktický význam nemá.
V uplynulých cca 3 stoletích jsme byli svědky pokusů členit právo podle různých kritérií, a to se děje do současné doby. Je znám Kantův stesk, že není dosud obecně uznávaná definice práva a toto platí dodnes.