Abstrakt
Demografické stárnutí je v posledních desetiletích jedním z nejdiskutovanějších procesů populačního vývoje. Komplexnost změn v reprodukčním chování a jejich dopady na charakter věkové struktury v kombinaci s budoucím populačním vývojem jsou často zdrojem obav o stabilitu jednotlivých sociálně-ekonomických systémů (např. důchodový systém, systém zdravotní péče, trh práce apod.).
Tento jednostranný pohled je často podpořen využíváním a také samotným vývojem standardních ukazatelů demografického stárnutí, jejichž porovnání v čase, v prostoru resp. mezi populacemi je s ohledem na významné změny v oblasti úmrtnosti a zdravotního stavu přinejmenším problematické. Kromě toho je proces populačního stárnutí tradičně analyzovaný zejména na národní úrovni a regionální diferenciace a specifika jsou přehlížena.
Prostřednictvím nových přístupů analýz procesu demografického stárnutí založených na konceptu prospektivního věku, jenž zohledňuje změny v naději dožití v čase, a tudíž lépe zachycuje realitu demografického stárnutí, se snažíme poukázat na hlavní prostorové vzorce regionální diferenciace stárnutí v Evropě (NUTS2).