Kapitola se zaměřuje na téma komerční suburbanizace, hlavním cílem je vyhodnotit, zda je koncept edge city využitelný i v prostředí střední Evropy. Jako modelové území je vybrána severozápadní část Prahy, konktrétně okolí letiště Ruzyně.
Tato oblast je právě díky dynamicky se rozvíjejícímu letišti reflektována jako rozvojová s potenciálem rozvoje významného uzlu spojujícího rozličné komerční aktivity koncentrované na relativně malém prostoru. V kapitole je nejdříve hodnocena struktura a rozmístění různých typů komerčních aktivit ve sledované oblasti a následně detailní analyzována pracovní dojížďka (objem, směry, zdrojová i cílová místa i samotnou strukturu doj íždějících s důrazem na vzdělanost).
Výsledky dokládají důležitost oblasti letiště pro pracovní trh Prahy a jejího zázemí. Ač lokalita spíše nesplňuje podmínky pro označení za edge city, tak lze vysledovat řadu jiných podobností s vývojem obdobných areálů ve světě.