Abstract
Kapitola se věnuje hodnocení vývoje, proměn lokalizace i odvětvové struktury práce. K tomuto hodnocení přistupuje vývojově, zaměřuje se na časové horizonty, které reflektují pozdní fázi socialismu, transformační dekádu a post-transformační období.
Na základě dat o pracovní dojížďce z posledních čtyř sčítání lidu zkoumá nejen výše uvedené, ale zaměřuje se rovněž na změnu charakteru organizace práce, změnu v prostorovém uspořádání vztahů mezi bydlištěm a pracovištěm a na fenomén flexibilní, prostorově neukotvené, práce. V kapitole je kladen důraz na lokalizaci oblastí se zvýšenou koncentrací pracovních příležitostí a zkoumání rozdílů mezi hlavním městem a jeho zázemím.
Kapitola tak přináší nejen ucelený pohled na vývoj a proměny lokalizace práce v Pražském městském regionu v dlouhodobém horizontu, ve kterém reflektuje širší podmíněnosti tohoto vývoje, ale zároveň propojuje prostorovou flexibilitu práce a komerční suburbanizaci.