Abstrakt
Esej "O standardu vkusu" Davida Huma je dodnes zdrojem interpretačních sporů: na jedné straně měl Hume ve svém pojetí redukovat oceňování krásy na pouhou pasivní reakci vůči určitému impulsu, na straně druhé je pojímán jako předchůdce Kantovy estetické teorie. Hlavním cílem této studie je představit hlavní body těchto sporů a doložit, že Hume byl schopen (1) nejen nahlédnout původní filosofický problém, ale také (2) předložit jeho funkční řešení, anticipující důležité motivy současné estetiky.
V první a druhé části jsou sledovány úvodní pasáže eseje, v nichž Hume ohledává výchozí rozpor mezi příslovečnou absencí shody ve věcech vkusu a zároveň její zjevnou přítomností. Rozpor se ukazuje jako východisko úvah a nikoli jako problém, do něhož se Hume vinou svých předpokladů dostal.
Ve třetí části se studie vrací k počátkům interpretačního sporu, aby nastínila základní argumenty kritického přístupu, a ve čtvrté části je předložen nárys interpretace, která hájí možnost pozitivního čtení a nachází v Humově eseji funkční pojetí kritické praxe.