Erlotinib v léčbě NSCLC se zaměřením na pacienty bez mutace EGFR a na kombinaci erlotinibu s bevacizumabem
Abstrakt
Erlotinib byl u nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) zkoušen v klinických studiích jak v 1. linii, tak i ve vyšších liniích léčby a zároveň také jako léčba udržova-cí. U pacientů se senzitivními mutacemi EGFR je jeho přínos podložen několika studiemi, kdežto u pacientů bez těchto mutací je vyhodnocení účinku složitější.
Zatímco původní práce, prováděné na neselektovaných skupinách nemoc-ných, prokázaly jeho účinnost jak v adjuvantní léčbě po 1. linii chemoterapie, tak i ve 2. linii léčby, novější práce tyto účinky zpochybňují. Nicméně se zdá, že po vyčerpání všech léčebných možností může mít u některých nemocných -i přes absenci senzitivní mutace EGFR - přínos jak pro kva-litu života, tak i pro přežití.
Nové naděje jsou pak u pacien-tů s pozitivitou EGFR vkládány do kombinace erlotinibu s bevacizumabem, kde se předpokládá, že se účinek těchto léků potencuje a vede k významnému prodloužení doby do progrese onemocnění.