O problémech s nízkou replikovatelností a důvěryhodností výsledků psychologických výzkumů se ve větším měřítku mluví teprve několik posledních let. Důvodem není, že tyto problémy dříve neexistovaly, ale spíše, že teprve rozvoj internetu a výpočetních technologií umožnil výzkumníkům o těchto problémech efektivně komunikovat a hledat jejich praktická řešení.
Příspěvek na konkrétních příkladech dokumentuje úlohu open-access žurnálů, sociálních sítí, on-line kurzů, nových webových platforem a dalších nástrojů v průběhu takzvané "replikační krize" v psychologii a při jejím překonávání.