Článek se věnuje žánru právního textu a jeho jazykovým specifikům. Zaměřuje se na jazykové strategie, které jsou pro tyto texty typické, a zvláště na ty, které jsou v rozporu s normami spisovné češtiny nebo které vedou k dvojznačnostem a neporozuměním.
Upozorňuje na časté nedostatky a nevhodné postupy z oblasti pravopisné, morfologické a z oblasti větné stavby a stylizace textu.