Abstrakt
Cíl: Cílem výzkumného šetření bylo zjišťování souvislostí mezi rozvojem psychických reaktivních poruch a souvisejících nežádoucích obranných mechanismů jako reakce na uvěznění, a probíhající resocializací (programem zacházení) u vybrané skupiny vězňů. Cílem bylo zjistit, zda vlivem uvěznění dochází k nežádoucím změnám v motivační struktuře vězněných osob, které jsou ve vztahu k jejich resocializaci kontraproduktivní.
Soubor a metodika: Výzkumné šetření bylo realizováno u celkem 53 respondentů, mužů ve věku 18-26 let, kteří byli ve sledovaném období ve výkonu trestu odnětí svobody. Tito jedinci se opakovaně podrobili psychologickému a lékařskému vyšetření v prvním týdnu po nástupu do vězení, poté po šesti týdnech a následně po šesti měsících pobytu ve vězení.
Pro šetření psychických potíží a obranných mechanismů byl využit strukturovaný rozhovor a vlastní modifikace inventářů Perceived Stress Scale, Diferenciálního inventáře stresu a Life Stressor Checklist-Revised (LSC-R). Pro zjišťování změn v motivaci byl využit inventář Risk Sophistication Treatment Inventory (RSTI).
Pro zjišťování statisticky významných odlišností byl použit Tuckey HCD test na hranici významnosti α-0,05. Výsledky: V případě šetřených odsouzených osob byl zaznamenán statisticky významný rozdíl (na hladině významnosti p < 0,05) v případě psychických reaktivních poruch, v případě rozvoje nežádoucích obranných mechanismů, a také v případě změn v motivaci ve smyslu snížení zájmu a ochoty k nápravě mezi jednotlivými sledovanými délkami uvěznění, zejména v počáteční fázi adaptace.
Závěr: Uvěznění vede svým specifickým prostředím a souvisejícími psychosociálními aspekty k tomu, že velmi často dochází ke změně motivace, která spočívá v přijetí nevhodných obranných mechanismů. Ty lze charakterizovat jako zvnitřnění se s kriminální subkulturou.
Tato změna naplňuje znaky deprivace osobnosti a je kontraproduktivní vůči resocializaci a jejím cílům.