Abstrakt
Jacob Neusner (1932-2016) byl jedním z mála badatelů v oblasti židovských studií, jejichž renomé a dopad vybočily za hranice akademické sféry. Článek se zabývá Neusnerovým akademickým působením a postihuje jak jeho nejvýznamnější teze, jež se staly součástí dnes akceptovaných metodologických předpokladů studia rabínské literatury formativního období, tak také zjevné nedostatky, jež jeho publikace vykazují. Za hlavní Neusnerův přínos označuji kritický přístup k rabínským textům, jenž poprvé v dějinách bádání o této vrstvě židovské literatury odvrhl jeho neopodstatněnou historizaci.
Na druhou stranu ukazuji, že Neusner sám nebyl ochoten věnovat při své práci s rabínskou literaturou dostatečnou péči jejímu filologickému zvládnutí, což mu nejen bylo soustavně vyčítáno, ale paradoxně sloužilo jako záminka k odmítnutí jeho vědecky nosných tezí na straně badatelů, pro něž měly Neusnerovy kritické premisy nepříjemné důsledky.