Při chronickém srdečním selhání se dlouhodobě aktivují neurohumorální systémy, které působí vazokonstrikčně a vedou k retenci sodíkových iontů a vody. Hlavními z těchto systémů jsou systém renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) a systém sympatoadrenální (SAS).
Jejich farmakologická inhibice inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), ev. sartany se spolu s betablokátory stala základem léčby chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí levé komory (HFrEF). U nemocných, kteří jsou i přes tuto léčbu nadále symptomatičtí, je doporučeno přidat ještě blokátor mineralokortikoidních receptorů.
Při chronickém srdečním selhání se však aktivují také kontraregulační neurohumorální systémy, které působí vazodilataci, natriurézu a diurézu. Hlavním z těchto kontraregulačních systémů jsou natriuretické peptidy (NP).
Současná inhibice RAAS na úrovni receptorů AT1 pro angiotenzin II a neprilysinu - enzymu, který štěpí NP na neaktivní štěpy - se v klinické studii PARADIGM-HF ukázala být v léčbě HFrEF účinnější než v současnosti standardní inhibice RAAS na úrovni ACE. Proto se první duální inhibitor receptorů pro angiotenzin II a neprilysinu (ARNI) sakubitril-valsartan dostal do nových doporučených postupů pro léčbu chronického HFrEF.
Je doporučen jako účinnější náhrada za inhibitor ACE/sartan pro ambulantní nemocné, kteří jsou i přes dosavadní léčbu stále symptomatičtí a jsou ve stabilizovaném klinickém stavu.