Abstrakt
Průduškové astma je onemocnění, které postihuje odhadem 300 milionů lidí všech věkových kategorií na celém světě (Ayres, 2001). Pacienti s touto nemocí mají ztížené dýchání doprovázené pískoty, kašlem, dušností a pocitem svírání na hrudi, proto je - v závislosti na intenzitě nemoci - do určité míry omezena jejich fyzická aktivita (Teřl, Pohunek, 2012).
V dnešní době je vyvinuto několik diagnostických metod pro zjištění astmatu. Mezi takové metody patří např.: spirometrie, měření vrcholové výdechové rychlosti nebo měření bronchiální reaktivity (Teřl, Pohunek, 2012).
Ačkoliv jsou tyto metody ve většině případů dostatečně přesné, mají také jisté nedostatky, které se projeví zejména při diagnostikování nespolupracujících pacientů. Těmi jsou převážně malé děti do tří let věku.
Takto malé děti nedokážou vykonat dostatečně dobře úkony s diagnózou spojené, a proto bývají výsledky diagnózy nepřesné (Skalický, 2016). Z tohoto důvodu je zde snaha vyvinout takovou metodu diagnózy astmatu a jiných plicních onemocnění, která by k dostání přesných výsledků nepotřebovala spolupráci ze strany pacienta.