Abstrakt
Idiopatické střevní záněty (IBD - inflammatory bowel disease), tedy Crohnova choroba (CD - Crohn's disease) a ulcerózní kolitida (UC - ulcerative colitis), jsou chronická zánětlivá onemocnění trávicí trubice postihující přibližně 0,5 % naší populace. Jedná se o nemoci medikamentózně a chirurgicky nevyléčitelné, a cílem medikamentózní léčby je proto dosažení a udržení klidového stadia (remise) a minimalizace vlivu onemocnění na kvalitu života pacientů.
Spolu s konvenční terapií, která zahrnuje aminosalicyláty, kortikosteroidy, imunosupresiva, antibiotika a probiotika, využíváme stále více léky označované souhrnně jako biologická léčiva. Dominantní skupinu biologik používaných v terapii IBD stále tvoří protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa (anti-TNF-α) - infliximab, adalimumab a golimumab.
Pokroky v poznání patogeneze IBD a procesu imunitní odpovědi v trávicí trubici však vedly k vývoji nových biologických preparátů vyznačujících se schopností selektivní blokády buněčných struktur zapojených do procesu migrace lymfocytů do tkáně střeva [1]. Prvním představitelem této generace protilátek proti buněčným receptorům zvaným integriny (tzv. antiintegrinové protilátky) byl natalizumab (Tysabri(R)), který je od roku 2008 registrován pro léčbu CD ve Spojených státech amerických a celosvětově je rovněž využíván k terapii roztroušené sklerózy.
Jeho nástupcem ve třídě antiintegrinů je látka působící selektivně v trávicí trubici - vedolizumab (Entyvio(R)).