Abstrakt
Diabetes mellitus (DM) je heterogenní primární porucha metabolismu cukrů, která je charakterizovaná absolutním nebo relativním nedostatkem inzulínu. Do klinického obrazu tohoto závažného onemocnění patří, mimo jiné, poruchy funkce kardiovaskulárního systému, které jsou také nejčastější příčinou smrti diabetických pacientů.
Popsán byl zvýšený výskyt srdečního selhání, který byl přisuzován ischemické chorobě srdeční nebo hypertenzi. Diabetická kardiomyopatie se však může vyvinout nezávisle na zvýšeném krevním tlaku či postižení koronárních cév arteriosklerotickým procesem, neboť změny vnitřního prostředí diabetických jedinců srdce poškozují.
Charakteristické jsou pro ni změny struktury i funkce myokardu, k jejichž výzkumu jsou často používány i experimentální zvířecí modely. Objasnění mechanismů, které jsou příčinou těchto patofyziologických změn, je základem pro stanovení nové farmakologické strategie léčby diabetických pacientů.