Abstrakt
Problematika efektivity silového tréninku je stále více v popředí sportovní přípravy. V poslední době se začíná prosazovat stimulace silových schopností a hlubokého stabilizačního systému (HSS) prostřednictvím nestabilních oporných ploch.
V monografii jsme se zabývali porovnáním a ověřením účinnosti experimentálního intervenčního silového programu na nestabilních a stabilních oporných plochách pro stimulaci vytrvalostní síly. Výzkumný soubor byl tvořen muži (nesoutěžní sportovci) ve věku 21 - 35 let (n = 75).
Probandi byli randomizovaně přiděleni do tří skupin. Experimentální faktor představoval specifický intervenční silový program (cvičení na nestabilních oporných plochách, cvičení na stabilní podložce, bez cvičebního programu).
Intervenční silový program trval 10 týdnů a obsahoval 22 intervenčních jednotek. Cvičení na nestabilních i stabilních oporných plochách se statisticky i věcně významně projevilo v nárůstu vytrvalostní síly v dynamickém i statickém režimu.
U intervenčního silového programu na nestabilních oporných plochách byla tendence vyššího přírůstku počtu opakování oproti intervenci na stabilní podložce především v počátku programu v dynamickém režimu. V druhé části experimentu se hodnoty přírůstků obou skupin výrazněji neodlišovaly.
Dále jsme se ve studii zabývali komparací silového tréninku na nestabilních a stabilních oporných plochách a jeho dopadu na kvalitu aktivace HSS. Podle našich výsledků můžeme konstatovat, že jsou obě varianty cvičení obdobně efektivní.
Zařazení silových cvičení na nestabilních i stabilních oporných plochách může představovat i jednu z forem kompenzačních prostředků ve sportovní přípravě nesoutěžních sportovců sloužící ke zlepšení stability trupu.