Abstrakt
Současná léčba středně těžkého až těžkého perzistujícího astmatu se opírá zejména o inhalační kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii a antagonisty leukotrienů. Některé fenotypy astmatu však nejsou ani při kombinované antiastmatické léčbě pod kontrolou.
V posledních dvou desetiletích narostly studie s užitím biologické léčby se selektivními přístupy k alergickému a eosinofilnímu zánětu dýchacích cest. V současné době je v Evropské unii registrována léčba protilátek vůči interleukinu 5 - jedná se o monoklonální protilátky mepolizumab a reslizumab, benralizumab je v poslední fázi klinických studií.
Pacientům s nekontrolovaným těžkým astmatem by měla být k vysokým dávkám fixních kombinací inhalačního kortikosteroidu a dlouhodobě působících beta2-sympatomimetik přidávána cílená biologická léčba podle fenotypu a patofyziologického endotypu ještě před podáním systémových kortikosteroidů. Mepolizumab je od roku 2015 registrován v rámci Evropské unie, je indikován k léčbě těžkých eosinofilních astmatiků refrakterních k léčbě.