Abstract
Východiska: Cílem 1. části výzkumu bylo zjistit, zda sborový zpěv může mít souvislost s osobní pohodou jedince. Sboristi (n=148) byli srovnáváni s nepěvci - kontrolní skupina (n=148) v míře osobní pohody a prožité zátěže.
U sboristů bylo zopakováno měření po roce a porovnány výsledky prvního a druhého kola měření (n=72). 2. část výzkumu si kladla za cíl prozkoumat u sboristů (n=148) podrobnější souvislosti sborového zpívání a osobní pohody. Metody: 1. část: Škála spokojenosti se životem (SWLS) a Škály psychologického well-beingu (SPWB) k měření osobní pohody. Škála sociální readaptace (SRRS) k měření míry zátěže. 2. část: 13 otázek týkajících se sborového zpívání, na které probandi písemně odpovídali.
Výsledky: 1. část: Sboristi a nepěvci se signifikantně nelišili v míře celkové osobní pohody a prožité zátěže. Pouze na subškále Autonomie (subškála SPWB) dosahovali nepěvci siginfikantně vyšších výsledků než sboristi.
U sboristů se po roce pravidelného zpívání neprokázala signifikantně odlišná míra osobní pohody a prožité zátěže. 2. část: Sboristi nejčastěji uváděli sociální přínosy sborového zpívání. Časová náročnost byla nejčastěji zmiňované negativum a pozitivní vztah k hudbě, ke zpěvu byl nejčastěji uváděný motiv pro sborové zpívání. Závěry: U sboristů se neprokázal signifikantní vztah mezi sborovým zpíváním a osobní pohodou.
Kvalitativní analýza poukázala na podrobnější souvislosti osobní pohody a sborového zpívání.