Abstrakt
Úvod do Freuda prostřednictvím vývoje pojmu "pud". Probíhal od vyčlenění sexuality jako zpožděného sektoru potřeb (1895, v "Entwurf einer Psychologie") ke konfliktu pudů sebezáchovných ("hlad") vs. sexuálních, libida ("láska") (1905, ve "Třech pojednáních k teorii sexuality"), dál k ustavení narcistního plus objektního libida vs. sebezáchovy (1914, v "K zavedení narcismu") až k protikladu pudů života, erótu (složenému z objektního libida, z narcistního libida a ze sebezáchovy) vs. jáských pudů smrti (čistý sadismus, agrese, destrukční pud, nenávist) (1920, v "Mimo princip libosti", a do konce díla). "Pud" je dán do kontrastu s "identifikací", pojmem, jenž je mainstreamovou psychologií používán kognitivní vysvětlení konfliktů psychiky.
Poté se ukáže, že identifikace má i u Freuda nesmírně důležité místo, když vystupuje v tzv. primární identifikaci s nositelem falu v dané rodině, ve vytěsnění oidipského komplexu a v ustavení Nadjá, a v dalších situacích, jako jsou tzv. narcistní volba objektu, idealizující "zamilovanost" a adorace vůdce (viz "Davová psychologie a analýza Já" z r. 1921), kde už téměř nejde odlišit byť tzv. cílově inhibované pudové obsazení či volbu objektu od pravé identifikace jinak, než identifikačním aktem introjekce ("být jako on", přenést rys objektu do sebe). S tím přichází další zvrat.
Identifikací dochází k sublimaci, k desexualizaci libida, které se kvůli svému návratu do sféry Já naředí a ztratí valenci vázat pudy smrti (viz "Já a Ono", 1923). Tato reálná "kognitivizace" má důsledky v tzv. pudové ekonomii a v produkci libosti, spojené s uspokojováním pudů.
Fungování tzv. principu libosti jakožto hlavního operátoru činnosti psychického aparátu (v rámci Freudova "teoretického hédonismu") se stává stále komplikovanějším, dovolujícím sadistické řádění Nadjá (jáského ideálu) vůči Já, které introjikovalo nevhodný objekt (melancholie), a podmiňujícím libost způsobením si neštěstí (morální masochismus v "Ekonomický problém masochismu", 1924).