Cílem studie bylo porovnat fyziologickou odezvu stupňovaného zátěžového terénního testu při jízdě na kajaku se standardizovanou laboratorní klikovou ergometri í horních končetin. Výzkumný soubor tvořilo šest elitních českých kajakářů o průměrné hmotnosti: 73,48+-2,4 kg, výšce: 179,41+-4,4 cm a věku: 22,5+-4,3 roků.
Pro analýzu vztahů mezi jednotlivými parametry byla vzhledem k povaze dat použita Pearsonova korelační analýza a párový t-test. Statistická významnost byla hodnocena na hladině p<0,05.
Pro zhodnocení věcné významnosti rozdílů bylo využito procentních bodů. Při porovnání výsledků obou metodik, nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly při hodnocení parametru maximální spotřeby kyslíku (p = 0,93), maximální srdeční frekvence (p = 0,16), respiračního koeficientu (p = 0,44) a maximálního dechového objemu (p =0,98).
Statisticky významné rozdíly byly zjištěny u maximální plicní ventilace (p =0,00) a frekvence dechu (p =0,01). Zjištěné výsledky naznačují, že terénní test pádlování na kajaku ve vodním slalomu a laboratorní test za využití klikové ergometrie jsou srovnatelné s výjimkou odlišných hodnot dechové frekvence a ventilace.